Závodní činnost

Momentky ze závodů v Nymburce, Ledči nad Sázavou, Ústí nad Orlicí, Vamberka, Milovic, Říčan 2006 až 2018

Tomáš na stupních	Dva diplomy	Naši závodníci	Naši závodníci
Náš trenér - rozhodčí

Závody jsou jednou z mála, snad jedinou možností, jak legálně a slušně konfrontovat své schopnosti a tréninkem nabyté dovednosti se soupeřem. Musím se ohradit proti těm „moudrým“, kteří závody neuznávají, neboť prý na ulici je to jinak, závodníky deformují pravidla a oni dělají karate pro sebe a tak dál bla bla bla. Po mém soudu však závody nelze jako přímou mírovou bojovou zkušenost a emociální zážitek ničím nahradit. Závody mají neopakovatelnou atmosféru, závodníci musí překonávat strach, bolest, vyčerpání, zklamání, pocit poškození rozhodčím (někdy pouze jejich subjektivní), trému. A to je dobré, to karateku posouvá kupředu, protože nakonec se dostaví dobrý pocit z osobní účasti na tatami. Abych zavřel ústa kritikům, kteří se odvolávají na klasiku, musím zmínit osobní zkušenost. Na semináři s posledním žijícím klasikem shihanem Hidetakou Nishiyamou jsem z jeho úst slyšel tento názor: „..na tréninku se učíme, trénujeme a zkoušíme techniky, poté jedeme na závody, abychom vyzkoušeli zda to funguje. Zkušenost ze závodů využijeme k tomu, abychom na trénincích opravovali to, co nefungovalo na závodech, tak aby to fungovalo a zase to jedeme vyzkoušet na závody a tak dokola“. O důležitosti závodů nepochyboval. O významu soutěžení jako takovém jistě také nepochybují žádní kolegové (především trenéři 1.tříd), popřeli by tak Teorii sportovního tréninku a Psychologii sportu, Managementu ve sportu atd. - a to nelze. Já vždy budu obdivovat závodníky, ty statečné muže a ženy, kteří se odváží nést svoji kůži na trh. -- Jan Vališ