Základní principy techniky karate
Cuki (přímé údery), uči (kyvné, obloukové údery), geri (kopy), uke (kryty) jsou základními technikami KARATE. Žáci se mohou snadno naučit provádět tyto základní pohyby v době o málo delší než dva měsíce, ale dosažení jejich dokonalého provedení může být i nemožné. Z tohoto důvodu musí žáci cvičit pravidelně s nejvyšším soustředěním úsilí při provádění každého pohybu. Přesto v praxi nelze dosáhnout požadovaného cíle, pokud je technika prováděna nesprávně. Jedině tehdy, budou-li se žáci učit technikám na vědecké bázi pod dohledem instruktora se systematickým a správně zpracovaným tréninkovým systémem, bude jejich úsilí korunováno úspěchem. Trénink KARATE lze označit za vědecký jedině tehdy, je-li veden na základě správných fyzických a fyziologických principů. Naši předchůdci vytvořili a zdokonalili techniky karate souvislým studiem a praxí tak, že tyto techniky odpovídají moderním vědeckým principům. Přesto však je vždy možné další zdokonalování. Musíme se snažit analyzovat naše techniky s neustávajícím úsilím po zlepšení.
Nejdůležitější body při studiu KARATE:
Forma pohybu, rovnováha a těžiště, Síla a rychlost, Koncentrace síly, Úloha svalové síly, Rytmus, Časování, Dolní část břicha a kyčle, Rada pro začátečníky
Forma pohybu, rovnováha a těžiště
Karate není pouze sportem, který se soustřeďuje na optimální využití lidského těla nebo na uplatnění principů fyziky a fyziologie. V baseballu je dobré technické provedení nezbytné pro dosažení vysokého průměru odpálení. Šermíř tráví léta zpřesňováním pohybů, pro laika na pohled snadných.Takové cvičení se projevuje v tělesných pohybech nebo formě, která je fyzicky a fyziologicky správná. Správná forma je v karate obzvláště důležitá. Všechny části těla musí harmonicky spolupracovat, aby se dosáhlo nezbytné stability při zachycení nárazu vzniklého provedením úderu nebo kopu.
Aby se karateka bránil nebo útočil, musí stát v karate často na jedné noze. Zde je rovnováha nanejvýš důležitá. Jestliže jsou chodidla ve větší vzájemné vzdálenosti s výsledným snížením těžiště těla, kop nebo úder budou silnější. Snadnější však bude pohyb s těžištěm položeným o něco výše a s chodidly v menší vzájemné vzdálenosti, než je vzdálenost maximální. Ač je tedy stabilita důležitá, je zde určitá hranice, za níž není dobré jít.
Těžiště těla se vždy pohybuje. Někdy je tělesná hmotnost úměrně rozložena na obě nohy, někdy je jedna noha zatížena více než druha. Při provádění jokogeri (kop stranou) je hmotnost zcela přesunuta na jednu nohu. V tomto případě musí stát žák na jedné noze pevně, jinak naráz z provedeného kopu naruší jeho rovnováhu.
Jestliže však stojí na jedné noze přiliž dlouho, jeho protivník může snadno zaútočit. Jeho rovnováha se tedy musí soustavně přesouvat z jedné nohy na druhou, jeho těžiště se musí rychle přesouvat zprava doleva a znovu zpět, aby nedal protivníkovi příležitost k útoku.Současně musí žák stále hledat odkrytí v protivníkově obraně.
Síla a rychlost
Samotná zásoba svalové síly nestačí k vyniknutí v bojových uměních ani v žádném jiném sportu. Důležité je účinné využití síly. Aplikace síly při každém pohybu závisí na mnoha faktorech. Jedním z nejdůležitějších faktorů těchto pohybu je rychlost.
Základní techniky úderu a kopu v karate dosahují vysokého silového účinku koncentrací maxima síly v okamžiku nárazu.. Tato koncentrace síly velmi závisí na rychlosti, s níž je technika prováděna. Za jinak stejných okolností se větší rychlost vždy projevuje vzrůstem síly. Úder pokročilého karatisty probíhá rychlostí 13 m/s a vytvoří tak sílu nárazu 681 kg.
Rychlost je důležitým prvkem v použití síly, ale rychlostí samotnou nelze dosáhnout nejvyššího účinku bez správné kontroly.
V KARATE není vyžadován takový druh pohybu, kdy je těžkým předmětem pohybováno pomalu, nýbrž takový, kdy je lehkým předmětem pohybováno maximální rychlostí. Proto pomalá silová cvičení nejsou v KARATE tak účinná, jako např. síla rozvíjena údery do úderového prkna (makiwary) vysokou rychlosti.
Další princip, který je třeba si připomenout je, že větší rychlostí lze dosáhnout, pokud síla působí po delší dráze k cíli. Např. při kopu má být koleno kopající nohy co nejvíce skrčeno a tělo umístěno ve vztahu k cíli tak, aby se dolní končetina plně napjala v okamžiku nárazu.Čím delší bude dráha, po níž se pohybuje končetina k cíli,tím silnější kop bude proveden.
Aby se zvýšila síla a rychlost, je nezbytné cvičit reakce na náhlé a předem neznámé útoky. Tímto cvičením spolu s pochopením a využitím dynamických pohybů lze zkrátit čas na zareagování.
Koncentrace síly
Úder nebo kop bude slabý, pokud se použije jen samotná paže nebo dolní končetina.. K dosažení maxima síly je nezbytné využít sílu všech částí těla současně. Při provádění úderu či kopu se síla přemísťuje z centra těla, z hlavních svalů, ke končetinám a končí v ruce nebo noze. Tato síla se pohybuje od jedné částí těla ke druhé rychlostí za 1/1000 s. Celý pohyb od začátku do konce trvá pouze 0,15 - 0,18 s, pokud je potenciální moment v této akci správné využít.. Trénink by měl být veden tak, aby byla všechna dostupná síla soustředěna v kopající noze nebo v tlukoucí ruce.
Je důležité, aby byly různé svaly a šlachy udržovány v uvolnění, což umožní okamžitou odpověď na změnu okolnosti. Pokud jsou svaly již v napětí, nelze je dále kontrahovat v okamžiku ohniska.
Síla koncentrována v okamžiku ohniska musí být ihned uvolněna, aby se cvičenec připravil k následující akci. Stálý trénink střídavého napětí a uvolnění těla je velmi důležitý pro dosahování účinnosti při aplikaci technik KARATE. (viz. Analýza pohybu v karate)
Úloha svalové síly
Síla pohybující tělem je vytvářena stahy svalstva. Dobře trénované, silné a pružné svaly jsou v karate rozhodující. I když je cvičenec dobře seznámen s teorií KARATE a zná principy dynamiky pohybu, jeho technika nebude účinná, bude-li mít nerozvinuté svalstvo. Proto je soustavný trénink nezbytný k posílení svalů těla..
Má-li být trénink karate veden vědecky, je nutné vědět, které svaly jsou zapojeny při provádění té které techniky. Při cvičení nové techniky někdy žáci používají nejen nezbytné svaly, ale i svaly, které ve skutečnosti provedení techniky ruší. Začátečníci se tedy musí pozorně řídit instrukcemi svých učitelů. Pokud vhodné svaly pracují plně a harmonicky, technika bude silná a účinná.. Na druhé straně, pokud se zapojí do činnosti zbytečné svaly, výsledkem bude přinejmenším ztráta energie a přinejhorším neúčinná technika.
A konečně je důležitá i rychlost svalového stahu, neboť čím rychleji se sval smrští, tím větší sílu vytvoří.
Dolní část břicha a kyčle
Trenéři moderních sportů soustavně zdůrazňují úlohu boků k získání maximální síly při jakémkoli pohybu. ("Udeř svými boky", "Hoď svými boky", nebo "Dej do toho své boky".)
V Japonsku se význam tanden vyučuje odedávna. Učitelé bojových umění i dalších umění a disciplín soustavně zdůrazňují důležitost tanden k dosažení dokonalosti. Tato oblast se zdůrazňovala, neboť se věřilo, že zde je soustředěn lidský duch a že právě tato oblast poskytuje základnu pro sílu a rovnováhu.
Ve skutečnosti je tanden oblast pod pupkem,ve středu těla.. Ve vzpřímeném postoji je zde umístěno těžiště těla. Pokud je postoj v karate správný, těžiště by se mělo nalézat v tanden. Správný postoj umožňuje cvičenci zachovávat rovnováhu jak horních, tak i dolních částí těla a dosáhnout harmonické souhry svalstva a minimálních ztrát energie.
Je-li síla koncentrována v tanden, pánev a kyčelní kosti budou pevně podepírány stehny. Z této vzájemné podpory budou vycházet silné techniky.
Střed těla, tj. dolní oblast břicha a kyčle, hraje velkou roli v našich rozličných pohybech. Zkuste tedy udeřit boky, kopnout boky a krýt boky.
Důležitost držení těla
Držení těla, postoj a dýchání jsou tři nejdůležitější body v technikách karate. Hodně lidí je ignoruje a pouze napodobuje vnější formu, výsledkem je zesílení špatných pohybových návyků, technika je pak limitována pouze svalovou schopností paží nebo nohou (omezení rozvoje) a zvyšuje se možnost zranění. Měli bychom se snažit porozumět hlouběji postojům, držení těla, dýchání a vzájemným vztahům mezi nimi.
Krk a páteř by měla být rovná a přirozená (ne ztuhlá), tak aby zádové svaly mohly začít tlačit do chodidel.
Krk je relaxovaný, takže se hlava "vznáší" nezávisle na těle ( jako by svázaná provázkem se stropem ).
Tlak v kime vychází ze zad, ale krk se neúčastní. Kostrč napřimuje dolní páteř.
Problém vzniká v průběhu provádění techniky, pokud se myšlení přesune nahoru, tak se hlava posune dopředu a horní část se naklání. Cítění by mělo být v dolní části břicha ( Hara ), aby vnější centrum a těžiště působili spolu a výkon šel z centra do cíle.
Aby bylo držení těla správné, pak:
Dýchání nesmíme omezovat, ale musíme ho nechat volně plynout. Pak můžeme tlačit do podlahy při vytváření Kime nebo při změně směru.
Akce těla musí být přímá a rychlá.
Svalové akce musí dosahovat maximální kontrakce nebo expanze. Nesmíme si splést relaxaci svalů s uvolněním a ztrátou držení těla.
Správné držení těla předchází a zabraňuje vzniku zranění zad a může pomoci zlepšit aktuální stav.
Krk je volný, aby hlava šla dopředu a nahoru, tím se trup prodlouží, narovná a rozšíří , pak se nohy uvolňují z těla a ramena zůstanou uvolněná.
Je to velmi důležité, protože bychom neměli nic dělat pouze pomocí svalů. Spíše musíme dovolit tělu použít jeho přirozený způsob, kterému se říká relaxovaný.
Když uvolníme napětí v krku pak se hlava přirozeně posune nahoru, tzv. vznáší se na vrchu těla.
Myšlenkou pohybu "dopředu" není míněno zaklánění nebo ohnutí, ale spíše zabránění tendenci zaklonění.
Držení prodlouženého trupu je přirozené když se člověk učí nestlačovat páteř, ale tlak vytvářet všemi obratli dohromady. Prodloužení je přirozeným výsledkem vytažení hlavy nahoru.
Páteř se skládá z 24 pohyblivých kostí (obratlů) podepřených svaly. Páry nervů vystupují z páteře mezi obratli. Páteřní sloupec je nejdůležitější linie v těle pro nervový systém. Končetiny jsou všechny kontrolovány přes informace posílané touto cestou. Není správné pokud je na těchto obratlích abnormální tlak nebo napětí, neboť jsou pomocí nervů spojené se svaly, nebude tedy možná pořádná kontrakce a expanze, protože vedení této informační cesty bude omezené. Stejně jako když je havárie na silnici všichni u výjezdové a nájezdové rampy čekají, vedení této silnice je také pomalé.
Kostra, svaly a tíha, každý postoj má mít takovou délku, aby neodporoval přirozené stavbě kostry, měl by být schopen odolávat síle gravitace a svaly by měly být volné během pohybu. Nervový systém a kostra pracují dohromady pod vlivem gravitace, takže kostra by měla schopna nést tělo bez plýtvání energie navzdory tíze.
HIKITE
Hikite (stahující se ruka) je v základní formě paže, kterou stahujeme zpět na měkkou část boku. Za hikite považujeme i použití soete, kdy paže zakrývá tělo a podpírá druhou paži, když jsou dva klouby podpírající ruky připojeny k technice a také v případě, kdy se ruka při technice dotýká zápěstí. Princip hikite je založen na rozdělení těla na dvě strany. Jedna strana se nazývá základní a druhá kontaktní. Dělící linie prochází středem čela od nosu dolů na zem. Základní strana je ta, na které se paže pohybuje zpět a tlačí dolů dovnitř. Kontaktní stranou se označuje strana, která vykonává techniky např. gyaku-cuki, age-uke atd. Základní strana je to místo kde student karate musí vytvářet sílu a výkon. Kontaktní strana musí být volná. Výkon není potřeba na kontaktní straně, ta pouze řídí techniku, síla se vytváří v hikite. Není správné, když máme sklon k silové rychlosti, a právě proto je hikite v technikách karate jednou z nedůležitějších věcí pro správné provedení.
Loket při hikite musí třít o tělo. Neměli bychom se zaměřit na samotnou pěst, protože pak máme sklon pohybovat loktem v kruhu, čímž vzniká diskonekce mezi tělem a paží. Pokud se paže pohybuje po přirozené cestě, poloha lokte u těla je v místě, kde se zastaví pěst při dokončení techniky. Stahnující paže by měla táhnout do maximálního protažení trupu, ale v přirozeném rozsahu. Jinými slovy, hrudník se nesmí protáhnout a záda se nesmí zúžit. V okamžiku kontaktu se stahující ruka otočí a stlačí k tělu.
Účel Hikite:
Zvětší se pohyb těla, hikite zvyšuje dynamiku těla a tím maximálně navyšuje energii.
Vytváří úplnou kontrakci celého těla v kime což není možné bez použití rukou.
Postoj a hikite na boku těla jsou základní body techniky, která předává energii. Technika kontaktní strany je pouze prodloužení těla. Hikite dělá silnou a kompaktní základní stranu.
Pomocí myšlení na hikite namísto myšlení na techniku kontaktní strany přenášíme mysl dolů do centra těla. Pro vývoj je špatné myšlení na kontaktní stranu. Pokud myslíme na kontaktní stranu, pak se vnější údy pohybují nezávisle od těla, to se nazývá "těžká horní technika", my však potřebujeme techniku, která je zakořeněná v chodidlech a rychlá nahoře.
Proti energii táhnou antagonisté, ve všech akcích tedy potřebujeme dva různé směry energie. Když naše dýchání tlačí dolů pak reakce jde nahoru a energie vyrazí ven, pokud však udeříme a táhneme dovnitř pak žádná energie nevyrazí. Jestliže neužíváme hikite, energie nebude prodloužena ven a dostaneme úder, protože potřebujeme antagonisty táhnoucí v linii techniky.
Musíme změnit naše myšlení. Musíme místo síly používat "slabost". Pokusy pochopení principu hikite jsou pokusy pochopení přirozeného správného výkonu v karate, a to je nekonečná disciplína. Citát: "Pochopení rozumem není pochopení. Pochopení se musí projevit v celém těle. To je pak správné praktikování, cvičení celým tělem, cvičení hikite."
4 x 4 PRINCIPY V BOJOVÝCH UMĚNÍCH
V bojových uměních se snažíme přemoci soupeře prostřednictvím bojové techniky, tedy pomocí dovednosti. Když tato dovednost schází, technika se stává neúčinnou. Aby daná technika byla skutečně účinná, musí v ní být zachovány určité principy, jak v boji správně používat své tělo.
Mezi základní principy patří následující čtyři: správný postoj, správná geometrie těla, správný dech, soustředěná mysl.
Na těchto čtyřech základních principech jsou založeny veškeré techniky dobrého bojového umění a to bez ohledu na to o jaký styl či druh bojového umění se jedná. Pouze tehdy, když jsou tyto 4 základní principy zachovány, jsme schopni dosáhnout stavu aiki, tedy harmonie mezi vnitřní silou – ki a vnější fyzickou silou.
Princip číslo 1 – reakce o podložku (správný postoj a tlak chodidel do podložky):
Správný postoj je princip, který se zabývá správnou polohou chodidel a jejich tlakem na podložku. Síla, kterou v technice vyvineme, je přímo úměrná tlaku chodidel směrem k zemi. Veškerá síla, kterou chceme vyvinout, závisí na tlaku chodidel vůči podložce - myslí se tím síla působící směrem od těla, například síla daná do úderu, nebo kopu, ale také síla kterou vychylujeme a nadzvedáváme soupeře při hodu. Když chceme nasměrovat sílu směrem dopředu, musíme zatlačit chodidly směrem vzad. A naopak, když chceme nasměrovat sílu směrem dozadu, musíme zatlačit chodidly směrem dopředu. Síla jakékoliv použité techniky, je reakcí na sílu vyvinutou tlakem chodidel do podložky v opačném směru. Vlastně se jedná o zákon akce a reakce aplikovaný na údery, kopy a další techniky v bojovém umění. Je-li náš postoj špatný a nejsme tak schopni vyvinout odpovídající tlak chodidel do podložky požadovaným směrem, potom jsou i naše techniky slabé a špatné a tedy neúčinné. Budeme-li si při cvičení neustále uvědomovat tento princip a postupovat s ním v souladu, dodá to našim technikám potřebnou sílu.
Princip číslo 2 – správná geometrie těla
Jestliže tlak chodidel do podložky je prvním předpokladem správné a silné techniky, potom správná tělesná geometrie na tento předpoklad bezprostředně navazuje. Chceme-li sílu vycházející ze správného postoje přenést do technik, musíme zaujmout takovou polohu těla a končetin vůči tělu, tedy tělesnou geometrii, která tento přenos síly do technik umožní bez zbytečných ztrát. Pouze určité geometrické parametry, tedy postavení kloubů v rámci určitých úhlů, zajistí správnou techniku. Bude-li se tělo pohybovat mimo tyto správné geometrické parametry, technika se stává slabou a neúčinnou. Správně provedená technika by se ale měla pohybovat pouze v rámci těchto správných geometrických parametrů. K výuce funkční techniky v rámci správné tělesné geometrie slouží cvičení zaměřená na technický rozvoj a to od cvičení jednotlivých nejzákladnějších technik až po prostorově a koordinačně složitá cvičení forem, tedy kata. Kata učí provádět jednotlivé pohyby a pohybovat tak tělem pouze v rámci takovýchto správných geometrických parametrů. Cvičení sestav – kata, kde je velké množství technik na sebe různým způsobem navazujících a to do různých směrů, tak představuje vrcholnou formu nácviku technik (kromě dalších aspektů, které cvičení kata zahrnuje).
Princip číslo 3 – správné dýchání
Správné dýchání je důležitý faktor ovlivňující techniku. Správný nádech je veden až do oblasti hara, tedy pomyslného středu těla (tanden), prostřednictvím břišních svalů. Zůstává-li nádech pouze v hrudníku, tedy prostřednictvím pouze hrudních svalů, stává se dech povrchní a oslabuje tělo. Není správné vydechovat veškerý vzduch ven z plic, je vhodné si ponechat rezervu alespoň jednu třetinu. Je potřeba trénovat spodní dýchání, kdy je nádech veden až do středu těla – tanden, potom zůstává tělo silné. Naopak při povrchním dýchání a když se tělo dostane do kyslíkového dluhu a člověk lapá po dechu, je tělo oslabeno – takovémuto stavu je potřeba se vyhnout.
Princip číslo 4 – soustředěná mysl ( zanshin )
Schopnost udržet svojí mysl neustále soustředěnou, umožňuje využít ostatních principů jak v tréninku, tak i v boji se soupeřem. Pouze při 100% soustředění pozornosti, což je v bojovém umění nazýváno zanshin (zanšin), jsme schopni bleskurychle reagovat na soupeře a neporušit při tom žádný jiný princip správného použití těla v boji.
4 x 4 principy
Označení výše popsaných principů jako 4 x 4, zdůrazňuje skutečnost, že každý jednotlivý princip, v sobě zahrnuje i zbývající tři principy. Není-li zaujat správný postoj, potom nelze dodržet ani správnou tělesnou geometrii. Je-li náš dech špatný, potom je naše tělo oslabeno, což vyrušuje naší pozornost a soustředěná mysl se vytrácí. Je-li naše mysl rozptýlena, potom i v postoji a geometrii těla snadno chybujeme, což vede k dalšímu oslabení těla a rozptýlení naší pozornosti. Je-li naše tělo takto oslabeno, potom nejsme schopni úsporných pohybů, zrychlujeme dech a dostáváme se do stavu, kdy lapáme po dechu. V takovém okamžiku je naše tělo velice slabé a pro soupeře je jednoduché zaútočit. Naopak, podaří-li se nám udržet všechny výše uvedené principy, dosahujeme stavu aiki a pro soupeře je obtížné nalézt v naší obraně slabé místo a není schopen úspěšně rozvinout svůj útok.
Pro nás je tedy důležité udržet všechny 4 výše popsané principy, aby naše tělo a naše techniky byly silné a to jak v obraně, tak i v útoku. Naopak, budeme se snažit narušit výše popsané 4 principy u našeho soupeře a tím jeho tělo oslabit. Můžeme například vyrušit soupeře z jeho koncentrace a rozptýlit tak jeho pozornost, nebo narušit jeho stabilitu a nebo se snažit donutit soupeře ke změně rytmu jeho dechu. Kryty a další obranné akce v bojovém umění, jsou často konstruovány tak, aby narušovaly výše popsané 4 principy. Jakmile má soupeř porušeny tyto jednotlivé body, je pro nás snadné najít v jeho obraně mezeru. Toto je důležitá strategie bojového umění.
